Alexandrova matka Olympias byla dcerou molloského krále Neoptolema a jeho ženy Illyriany. Kořeny jejího rodu sahají až k slavnému rodu bájného Achillea. Kmen krále Neptolema patřil k nejsilnějším na Epirusu a mocně konkuroval nově tvořící se říši v oblasti dnešní Makedonie. Aby se zabránilo případným konfliktům, bylo sjednáno diplomatické manželství mezi Olympias a makedonským panovníkem Filippem II, uskutečněné roku 357 př. n. l.

O rok později se Olympias narodil korunní princ Alexander III. Později se narodila ještě dcera Kleopatra, která sehrála důležitou roli po smrti Alexandra v mezinárodních vztazích.

V roce 338 př. n. l. porazil Filipp Řeky a upevnil si tak postavení v celé oblasti. Aby předešel dalším konfliktům, oženil se podruhé s ženou nazývanou Kleopatra, a stal se tak příbuzným významného makedonského šlechtice Atalla. Tato svatba však vyhrotila již tak dost vypjaté vztahy mezi Filippem a Olympias. Olympias odešla do vyhnanství spolu s Alexandrem, na kterého měla v té době velký vliv. Alexander se však za nějaký čas k otci vrátil. Alexander se po smrti Filippa v roce 336 př. n. l. stal legitimním panovníkem Makedonie.

Z násilné smrti Filippa byla podezřívána právě Olympias. Její reputaci nezlepšilo ani to, že po svém návratu na makedonský dvůr nechala zavraždit Filippovu druhou manželku Kleopatru i s jejich potomkem. Nicméně králem byl její syn Alexander, což ji zaručovalo bezpečnou pozici.

Během Alexandrových válečných tažení byla Olympias se svým synem v kontaktu pouze pomocí korespondence. I tak na něj měla značný vliv. I přes velký vliv nedovolil Alexander matce, aby se nějakým významným způsobem angažovala v politice. Během královy nepřítomnosti spravoval Makedonii jeden z jeho nejvěrnějších pobočníků- Antipater.

Po smrti Alexandra roku 323 př. n. l. došlo v celém impériu k úpadku. Alexander neurčil svého nástupce, a protože jeho potomek se ještě nenarodil, rozpoutala se bitva o makedonský trůn. Celou zem sužovaly občanské války, do nichž se angažovala také Olympias. Její snahou bylo pokračovat v politice svého syna Alexandra a podpořit k nástupu na trůn svého mladého vnuka Alexandra IV.

Poslední dva roky jejího života byly plné krveprolití, zákulisního jednání a intrik. Olympias však jednala v dobrém úmyslu, který se jí však stejně nepodařilo uskutečnit. Olympias zemřela v roce 316 př. n. l.





Podle řeckého dějepisce Theompuse Chaose Evropa nikdy nepoznala tak skvělého vojevůdce, jakým byl Filipp Makedonský, otec Alexandra. Filipp rozšířil makedonské království až k moři, dobil řecké státy a upevnil pozici Makedonie v celé oblasti Balkánu. Aby toho dosáhl, vytvořil nejlépe organizovanou armádu té doby, s níž poté Alexander dobil půl tehdy známého světa. Filipp reorganizoval makedonskou ekonomiku, uzavřel také několik politických sňatků. Těmito kroky vytvořil z Makedonie supervelmoc, jejíž jedinou slabinou byl právě panovník. Když zemřel Filippův syn Alexander, došlo v Makedonii k občanské válce o nástupnická práva na trůn a tím i k úpadku impéria.

Když se Filipp II roku 382 př. n. l. narodil, byla Makedonie pouze bezvýznamnou oblastí. Rozhodně to nebyla vojenská velmoc, jeho otec Amyntas III měl problémy odolat nájezdům okolních kmenů. V roce 370 př. n. l. Amyntas III zemřel a k moci se dostal Filippův starší bratr Alexander II. Aby byl udržen mír, poslal Alexander II svého bratra Filippa jako politického rukojmí do Thesallye. Později byl Filipp držen jako rukojmí také v Thébách, kde se pod vedením svého přítele Epaminondase naučil mnoho o válečnictví, o umění vládnout a o politice jako takové.

Když byl Alexander II zavražděn mužem nazývaným Ptolemaios Aloros, Filipp se ještě makedonským panovníkem nestal. Na trůn nastoupil jeho o rok starší bratr Perdicas III. Spolu s Perdicasem bojuje Filipp proti Athénám o strategicky významné město Amphipolis a nakonec ho dobývá. Poblíž města se nacházely velké lesy, které poskytovaly dřevo na výrobu lodí, ale hlavně zde byly zlaté doly, z nichž mohla Makedonie vybudovat silnou armádu a vůbec vylepšit svoji ekonomiku.

Perdican umírá v boji roku 360 př. n. l. Zanechal po sobě velmi mladého syna Amyntase. Vlády se proto ujímá Filipp II Makedonský. Filip po pevném uchopení moci musel nejdříve porazit různé separatistické oblasti ve své zemi, které odmítaly jeho vládu. Proto vytáhl do hor na severu a východě, aby si místní Illyry podřídil. V průběhu těchto válek našel užitečného spojence v království Epeiros, odkud si také roku 358 před n.l. odvezl svoji manželku Olympias, matku Alexandra Velikého.

Hlavní předností Makedonie se stala její armáda.Filip dosáhl takového nárůstu kvality armády tím, že vylepšil falangu těžkooděnců, kterou v té či oné formě používalo celé Řecko. Makedonci tento bojový útvar vylepšili hlavně o dvě věci. V prvé řadě vyzbrojili své muže čtyřmetrovými kopími, kterým říkáme sarissy. Filipova falanga tak měla 16 řad, které se ježily již na velkou vzdálenost sarissami a za příznivých podmínek byla neporazitelná. Druhou inovací se stalo rozmístění podpůrných oddílů. Filip totiž křídelní prostory falangy vyplnil těžkou jízdou, kterou tvořili převážně šlechtici, což byla úderná síla na evropských bojištích dosud nevídaná. Kavaleristům dále pomáhaly velmi mobilní formace lehké jízdy a lehké pěší oddíly, schopné bleskově zasáhnout na jakémkoli místě bojiště. Filip se navíc trefil do černého, když začal útvary skládat na regionální bázi, což dramaticky zvýšilo jednotnost armády, v armádě navíc zavládla zdravá rivalita.

Roku 346 před n.l. Athény podepsaly mír (známý jako Filokratův), kterým se do budoucna zříkaly Amfipolis. Z Filipova pohledu to bylo obrovské vítězství, a to nejen kvůli Amfipoli. Makedonie zároveň podepsala s Athénami spojeneckou smlouvu. To pro Filipa znamenalo, že vedle největší armády, kterou měl on sám, mohl disponovat rovněž největší flotilou, popřípadě si mohl alespoň zajistit její neutralitu.

V roce 339 před n.l. došlo k opětovným sporům mezi Athénami a Makedonií. Politické tahanice se týkaly hlavně posvátných polí u Delf. Filipp se rozhodl podniknout invazi. Jeho vojsko byla vycvičeno k výkonům, jaké Řecko dosud nepoznalo.

Jeho pěchota ve falanze byla porazitelná jen za jistých podmínek, které však tak často nenastávaly. Životně důležitý průsmyk v Thermopylách Filipovi vydali Thébané bez boje, a tak mohl makedonský král bez překážek pochodovat do Řecka, až se dostal na dva dny cesty od Athén.

Došlo na politické jednání mezi Makedonci a Athénami, které však stěžoval Démosthénes, který ohnivě vystupoval proti Filippovi II. Do hry vstoupily ještě Théby, které znovu oživily staré spory s Athénami. Jednání však nakonec ztroskotala a roku 338 př. n. l. došlo k bitvě u Chaironeie, kterou nakonec vyhrál Filipp. Jako vítěz si kladl podmínky, které však nebyly nějak drastické. Filipp věděl že bude Řeky potřebovat, nemohl si je tak znepřátelit nějakou krutostí či drancováním celé oblasti.

Filipp se chystal na tažení do Malé Ásie proti Persii. A k tomuto tažení potřeboval Řeky, neboť ti již měli zkušenosti s bojem proti peršanům. Proto roku 337 před n.l. pozval do Korinthu zástupce většiny řeckých městských států na panhelénský sněm. Z důležitých států se neúčastnila pouze Sparta, v té době zcela izolovaná a v úpadku sil. Sněm přijal všeobecný mír, jehož garantem se stal právě Filipp II Makedonský.

Už na jaře roku 336 před n.l. vyslal Filip prvních deset tisíc mužů pod vedením osvědčeného vojevůdce Parmenióna přes Helespont do Malé Asie, kde oddíly vedly obrannou válku proti Persii, která měla hlavně připravit podmínky pro příchod skutečného vojska. Toho se však již Filipp nedožil, neboť zemřel rukou vraha. Příčiny vraždy nejsou plně objasněny a vedou se o ně spory. Filippovým nástupcem se stal Alexander Veliký.




Prvorozeným synem Alexandra byl pravděpodobně Herakles, syn Alexandrovy učitelky Barsine. Arsine byla dcerou perského místokrále Artabazuse. Arsine byla zajata v Damašku krátce po bitvě u Issus roku 333 př. n. l.

Přesné datum narození Herakla neznáme, náš zdroj Diodorus píše, že Herakles zemřel roku 309 př. n. l. ve věku 17-ti let, z čehož plyne, že se mohl narodit mezi roky 326-327 př. n. l. během Alexandrovy kampaňe v Indii. Když roku 323 př. n. l. Alexander umírá, zůstává Herakles spolu se svoji matkou Arsine v Malé Ásii. Zde se také informace o dalším životě Herakla ztrácejí, poslední zmínka je o jeho smrti v roce 309 př. n. l. Jako Alexandrův potomek představoval Herakles nebezpečí, neboť se mohl ucházet o makedonský trůn. Byl proto spolu se svoji matkou zavražděn Polyperchem. Jejich těla byla pohřbeny neznámo kam.

Alexandrovo druhé ditě byl Alexander IV, syn Roxany. Roxanu si vzal Alexander za manželku roku 327 př. n. l. Roxana byla dcerou perského šlechtice Oxyartese. Alexander se prý do Roxany zamiloval na první pohled, i když v té době bylo údajně podle některých zdrojů Roxaně pouhých 12 let. Důvody pro manželství byly i politické.

Alexander však nikdy svého syna nespatřil. Když v roce 323 př. n. l. umírá, je Roxana teprve v šestém měsíci těhotenství. Alexander IV se tedy narodil jako pohrobek, a hned byl chápán jako potenciální dědic makedonského impéria. Roxana se synem byla převezena do Makedonie pod ochranu Antipatera, který byl pověřen ještě Alexandrem spravovat zemi v jeho nepřítomnosti. Zde se také malý Alexander IV setkává se svoji babičkou Olympias, která má na něho stejně silná vliv jako na jeho otce. Mezitím dochází v celém impériu k bojům o Alexandrův trůn. Roku 316 př. n. l. dobývá Makedonii Cassander a nechává odstranit Olympias. Roxana a Alexander jsou převezeni do Amphipolis a jsou drženi jako rukojmí. Alexander se svoji matkou jsou nakonec na příkaz Cassandera zavražděni roku 310 př. n. l.

Smrtí Alexandra IV končí období velké makedonské dynastie, neboť žádný z Alexandrových synů nestihl zplodit nějaké potomky, kteří by kráčeli ve stopách svých předků. Slavné makedonské impérium tak upadá…