Bitva u Granicus

Perské obranné vojsko nebylo vedeno přímo perským panovníkem Dáriusem, ale velení bylo rozděleno mezi několik místokrálů, kteří se účastnili bitvy se svými vojsky. Hlavním místokrálem byl Memmon, který obhajoval spíše obranou strategii, než přímý střet Peršanů s Makedonci. Nicméně tato strategie byla ostatními místokráli zavržena, neboť se obávali zpustošení kraje, které by vzniklo obrannou válkou. Rozhodli se proto pro přímý střet.

Bitva začala v pozdním odpoledni. Alexander vyslal pomocnou kavalerii, aby napadla obě perská křídla, chtěl tím vytvořit dojem, že hlavní útok půjde právě na obě křídla. Peršané reagovali přesně tak, jak Alexander chtěl. Stáhli svoji kavalerii ze středu ke krajům, aby je posílili. V tu chvíli vtrhla makedonská kavalerie do středu perské armády a zasadila zdrcující úder.

Jakmile místokrálové zaznamenali pohyb makedonské kavalérie, v jejímž čele byl i Alexander, nasměrovali svá vojska proti makedonské kavalerii. Místokrálové měli jediný úkol, zabít Alexandra v boji muže proti muži, jak jim velel starý hrdinský způsob boje. Až k Alexandrovi se však žádný z králů neprobojoval. Během bitvy jich 8 padlo a 2 spáchali po bitvě sebevraždu. Ztráta velitelů ještě více destabilizovala perskou armádu, která byla záhy zkušenými řeckými žoldáky rozprášena.

Většina perské kavalérie stačila uniknout, zbytek armády byl však obklíčen a zmasakrován Alexandrovými vojsky. Toto vítězství mělo významný dopad pro Peršany. Alexander měl téměř volnou cestu skrz Malou Ásii, neboť většina místokrálů, kteří by mohli zorganizovat nějaký odpor, byla mrtva. K další větší bitvě došlo až u Issus roku 333 př. n. l.


Bitva u Issus
  • Datum: listopad 333 př. n. l.
  • Místo bitvy: Hatay, dnešní provincie v Turecku
  • Vojsko: Makedonská armáda 30 000 mužů x 120 000 mužů perské armády

Místo kdysi zvané Issus leží u malého městečka Dortyol v dnešním Turecku. Blízko tohoto města se odehrála roku 333 př. n. l. jedna z nejslavnějších vojenských bitev historie, ačkoliv trvala asi jenom hodinu. Této bitvy se účastnil osobně perský král Dárius. Dárius shromáždil masivní perskou armádu, čítající na 120 000 mužů(některé prameny tvrdí, že jich bylo až 600 000), kterou přemístil za necelé 3 měsíce z Babylonu až ke Středomoří.

Zatímco se Alexander posouval podél pobřeží z jihu, Dárius ho chytře obešel ze severu a vpadl mu do zad. Peršanům se podařilo zachytit makedonské zásobovací oddíly a přerušili tak dodávky potravin a zbraní. Když si to Alexander uvědomil, okamžitě otočil svoji armádu na sever. Ve skutečnosti již byla jeho armáda obklíčena. Situace se zdála být kritická. Makedonci byli obklíčeni několikanásobnou přesilou, navíc byli unaveni po dlouhém pochodu. Alexandrovi generálové navrhovali pokusit se vyjednávat a Peršany, Alexander však zavelel k bitvě.

Dárius spoléhal na ochranu svých mladých vojáků,kteří byli navíc podporováni lučištníky, a vůbec ho nenapadlo, že by mohl být v bitvě ohrožen. Toto si Alexander uvědomil a využil toho.

Bitva začala útokem lučištníků na Makedonce. Poté došlo k mohutné perské ofenzívě na osamocené křídlo makedonské armády, jemuž velel Alexandrův zkušený generál Parmenion. Alexander se zatím hnal se svojí kavalérii podél perského křídla, když tu náhle strhl své vojáky na přímou zteč. Peršané se rozestoupili a zaútočili také. Tím ovšem odkryli prostor, kterým se kavalerie prohnala až k samotnému Dáriusovi, jenž se ocitl v ohrožení života. Dárius se dal na útěk a celá parská armáda se rozpadla. Alexander chtěl krále ihned pronásledovat, byl však přinucen okolnostmi odložit pronásledování a pomoci Parmenionovi a jeho vojákům. Bitva trvala asi hodinu.

Toto vítězství bylo rozhodující v celé perské kampani. Po bitvě Peršané ztratili kontrolu nad všemi teritorii na západ od řeky Eufrat. To znamenalo ztrátu významných ekonomických oblastí a znemožňovalo provést odvetný útok Peršanů po moři na Makedonii. Makedonské vítězství bylo tak rychlé a překvapující, že Alexander stihl zajmout celou královskou rodinu mimo Dáriuse, kterému se nakonec podařilo uprchnout a Alexander se s ním setká až po bitvě u Gaugamely, ovšem najde ho již mrtvého.


Bitva u Gaugamely
  • Datum: 1. říjen 331 př. n. l.
  • Místo: Tel Gomel, blízko dnešního Arbilu (ve starověku Gaugamela), severní Irák
  • Vojsko: Vojsko: Makedonci 47 000 mužů x Peršané asi 150 000 mužů

Ať už se na Alexandrovo tažení díváme z jakéhokoliv úhlu pohledu, jedno je zřejmé, Alexander chtěl porazit Peršany a dopadnout Dáriuse. Další příležitost se mu naskytla v bitvě u Gaugamely. Na rozdíl od bitvy u Issus, která se odehrála na březích řeky a v nerovném terénu, bitva u Gaugamely se odehrála na široké asijské pláni, tedy v rovném terénu. Jestliže by byli Peršané poraženi i na své vlastní půdě, znamenalo by to jejich definitivní porážku.

Dárius, poučen z minulé porážky, nechal své vojsko v bojové pohotovosti celou noc před bitvou, neboť se obával, že Makedonci zaútočí pod rouškou tmy. To samozřejmě perské armádě nepřidalo na bojeschopnosti a v bitvě se projevila únava demoralizace.

Taktika bitvy byla podobná jako v bitvě u Issus. Generál Parmenion byl zanechán osamocen se svým křídlem a čelil hlavnímu náporu perské armády. Perskému útoku velel místokrál Bessus. Alexander chtěl opět využít prostoru, který se perským útokem odkryje, a spolu s kavalérií a částí pěchoty chtěl zaútočit na pravé perské křídlo a prorazit si cestu až k Dáriusovi. To se mu také povedlo. Perský útok však prorazil makedonský šik a hrozilo nebezpečí ztráty velké části vojska, tady ovšem vstoupily do hry Alexandrovy rezervy, které se doposud bitvy neúčastnily. Byla to makedonská a spojenecká těžká pěchota. Té se podařilo perský útok odvrátit a zatlačit zpět.

Vítězství se začalo přiklánět na makedonskou stranu. Dárius pochopil svoji porážku a dal se na ústup se svoji armádou. Alexander pronásledoval Peršany asi 50 km, než se vrátil se svým vojskem do základního tábora. Bitva u Gaugamely prokázala schopnosti makedonské armády a skvělou taktickou vyspělost Alexandra a jeho velitelů.

Perský král Dárius dělal všechno možné, aby v bitvě uspěl. Angažoval na 200 válečných vozů s ostrými kosami na bocích, kterými chtěl prorazit makedonský obranný šik. Bitvy se účastnilo také 15 indických válečných slonů, kteří však nakonec do boje ani nezasáhli. Peršané také disponovali 6 000 silně ozbrojenými pěšáky-tzv. bactriány. Dokonce perská kavalérie převýšila makedonskou v poměru 2:1. Toto vše svědčí o velkém vítězství Alexandrovy armády. Jestliže bylo některé z Alexandrových vítězství nejslavnější a nejvelkolepější, bylo to právě v bitvě u Gaugamely.


Bitva u Hydaspese
  • Datum: květen-červenec 326 př. n. l.
  • Místo: poblíž měst Halakwal a Haranpur, severní Paňdžáb, Pákistán
  • Vojsko: Makedonci 35 000 mužů x indická armáda 30 000 mužů, 200 slonů

Téměř 5 let nebojovala makedonská armáda na otevřeném poli. Čelila partyzánské válce ve střední Ásii. Podnikala útoky na opevněná horská města a dobývala stále nová území. Až indický král Poros měl odvahu postavit se Alexandrovi v otevřeném boji dvou armád.

Porosova armáda byla menší než Alexandrova. Alexander povolal do bitvy na 35 000 mužů, ačkoliv jeho doprovod tvořil v té době na 100 000 lidí. Poros nevládl celé Indii, ale jen malému království. To mu dovolilo postavit menší armádu o asi 30 000 mužích. Poros měl však trumf v rukávu. A sice na 200 válečných slonů. Nikdy jindy v historii nebylo použito více slonů v boji. Poros věděl, že koně mají ze slonů strach. Jejich nasazením zcela vyřadil ze hry makedonskou kavalérii.

Poros se svoji armádou hlídal řeku Hydaspes, aby se přes ní Makedonci nemohli dostat. Alexander, aby zmátl protivníka, simuloval 2 týdny útoky tím, že část své jízdy nechal přemisťovat po levém břehu řeky. Indická armáda se přesouvala paraelně na druhém břehu s makedonskou a tím se značně unavila. Po dvou týdnech planých poplachů byla indická armáda znavena. Toho Alexander využil. Sebral nejschopnější muže a v noci překročil řeku. Když se o tom Poros dozvěděl, vyslal menší skupinu svých vojáků do boje. Bylo již příliš pozdě. Zbytek Alexandrových sil se přebrodil přes řeku a mohl se postavit indické armádě.

Bitva začala. Alexander poslal část svých vojsk zaútočit na střed indické armády. Poros reagoval tím, že poslal část své jízdy na ochranu křídla. Za makedonskou pěchotou se však skrývala jízda, která vpadla Indům do boku. Nastal zmatek. Indická jízda se promíchala s pěchotou a bojovými slony. Do této skrumáže postupoval vpřed makedonský šik se svými falangami, které způsobily slonům často smrtelná zranění. Zmatení a zranění sloni se však nevzdávali a ušlapali mnoho vlastních lidí i makedonských vojáků.

Bitva skončila velkým krveprolitím, nebylo to žádné slavné vítězství. Příčinou Alexandrova úspěchu bylo, že za jednu noc dokázal převést přes řeku většinu své armády a dokázal využít momentu překvapení. Celkově však Alexander porazil menší armádu za cenu mnoha životů svých bojovníků. Bylo to jeho nejtěžší vítězství.

Několik týdnů poté otočil Alexander svoji armádu nazpět a vydal se vstříc branám Babylonu. Cestou ještě svedl několik menších bitev, jeho slavná vítězství však byla u konce.