S určitostí lze říci, že se Alexander narodil v roce 356 př.n.l., přesné datum je však otázkou sporů.

Řecký spisovatel Plutarchos je prakticky jediným naším zdrojem, který se vztahuje k datu a okolnostem narození Alexandra Velikého. Jen to bohužel jediný dochovaný písemný zdroj, tudíž nelze s přesností říci, jestli jsou údaje podloženy fakty, nebo zda se jedná pouze o legendu. Plutarchos píše, že se Alexander narodil v den, kdy oheň zcela zničil chrám Arthemis v Efesu

Další, kdo se aspoň náznakem zmiňuje o datu narození makedonského krále, je Marcus Tullius Cicero. I Cicero vypráví stejný příběh o Alexandrově zrození, o hořícím chrámu a o zkáze asijských národů. Zmiňuje zde však slovo Hecatombaeon, což by mohlo znamenat v porovnání s juliánským kalendářem (používá se k přepočítaní starověkých událostí) označení pro měsíc červenec.

Zrození takové osobnosti, jakou Alexander bezesporu byl, provází vždy řada příběhů a legend. Jedna z legend říká, že v den narození Alexandra vyhořel chrám Arthemis v Efesu. Sama bohyně Artemis prý pomáhala Alexandrovi na svět, a tak neměla čas na uhašení požáru, který chrám z velké části zničil. Další legenda, která kolovala po makedonském dvoře, vypráví, že Olympias(matka Alexandra) pojala svého syna z hada a ten se pak narodil za bouřlivé noci, kdy se země otřásala a na královském paláci drželi stráž dva orli. Alexander přišel na svět se zlatými, kudrnatými vlasy. Jeho tvář byla veselá, oči jasné a živé. Jeho levé oko bylo šedé, pravé hnědé.




Již jako dítě byl Alexander zvláštní.Odmalička se živě zajímal o drama, hru na flétnu, lyru a poezii. Vyspěl brzy a již od pěti let měl svého osobního učitele jménem Leonidas, což byl jeden z příbuzných z matčiny strany. Leonidas vyučil Alexandra základům etiky a disciplíny.V sedmi letech získal Alexandr zkušenějšího učitele, kterým byl Lysimachus.Ten ho naučil oceňovat umění , navíc si získal přízeň krále tím, že mu přezdíval Pelleus, Alexandrovi říkal Achilleus a sám sebe v žertu nazýval Phoinix, jak se jmenoval tutor Achillea z trojské války. Filip a Olympie brzy poznali obrovské duševní možnosti malého Alexandra, a proto už v jeho věku třinácti let jako učitele najali nejvěhlasnějšího z řeckých filosofů, Aristotela.

U Aristotela se Alexandr učil filosofii, etiku, politiku a lékařství, což pro Alexandrův pozdější život bylo vše nesmírně důležité. Alexandr však měl v pozdějším věku s Aristotelem jednu neshodu,zatímco Aristoteles pokládal neřeky za barbary, Alexandr si přál spojit všechny národy světa do jednoho nadstátu s Makedonci v čele.Jako třináctiletý již projevoval velmi silnou vůli a schopnost se prosadit. V roce 340, když mu bylo 16 let, Filip odcestoval do Byzance bojovat s rebely. Alexandra zanechal doma jako regenta, a defakto mu tak nechal dozor nad správou celého území. Již v tomto útlém věku byl schopen velet armádě a účastnit se bojů, což dokázal tím, že úspěšně potlačil povstání kmenů na severu Makedonie. Na oslavu těchto vítězství vybudoval na znovudobitých územích město, které nazval Alexandropolis. Později založí těchto měst více.

Jako přirozený předěl mezi dětským věkem a dospíváním stojí slavná příhoda o tom, jak si Alexander ochočil Bucefala. Bucefalos byl ohnivý válečný oř, kterého nabídli za vysokou cenu Filippovi, ale zvíře na sebe nenechalo nikoho nasednout, a tak nemělo žádnou cenu. Chlapec trval na tom, že tak báječný kůň nesmí stát ve stáji, a tak ho Filipp vyzval, aby koně ochočil. Vsadili se, že když koně ochočí, Filipp mu ho koupí. Bucefalos začal Alexandrovi důvěřovat, hned jak ucítil jeho ruce. Brzy nato si koně ochočil a ten se mu stal oddaným druhem v mnoha bitvách až do své smrti.






Nástup Alexandra na trůn byl provázen dramatickými událostmi. Jeho otec Filipp II byl zavražděn za podivných okolností. Vše se událo v roce 336 př. n.l. na oslavě zasnoubení Filipa a Kleopatry, jeho nové ženy. Fillip se plánoval rozvést se svoji stávající ženou Olympias, se kterou měl syna Alexandra. Aby usmířil znepřátelené strany, rozhodl se přijmout nabídku k sňatku s Kleopatrou, dcerou svého bratra Epeira. Svatební plány byly velkolepé, z celého Řecka byli pozváni hosté a státní velvyslanci, jak se na Filippa v roli panovníka celé oblasti slušelo. Na slavnosti v divadle ve starověkém hlavním městě Aigai u dnešní Edessy se měly konat festivalové hry na počest všech dvanácti olympských bohů. Jejich pozlacené sochy byly přivezeny a rozestavěny do kruhu pod pódiem. Podobná socha Filippa stála na konci pódia.

Když měl Filipp zajištěnou popularitu po celém Řecku, rozhodl se, že je čas k tomu, aby rozptýlil názory o své tyranii. Řečtí despotové byli vždy obklopeni řadou tělesných strážců. A tak když Filipp plánoval průvod, zařídil to tak, aby poté, co všichni vážení hosté odejdou do divadla, zůstal jeho osobní strážce Pausanius u vchodu, a on tak mohl vstoupit před hosty sám bez doprovodu tělesné stráže. Chtěl tím demonstrovat svoji nadvládu nad řeky, svoji odvahu a neporanitelnost. To se mu však stalo osudným.

Králův trůn měl při slavnosti stát na pódiu. Fillipos tedy prošel do divadla parodem( improvizovaný boční vchod). Jakmile ovšem předstoupil před hosty, vrazil mu Pausanius dýku do srdce. Poté se Pausanius vydal na útěk přes vinici za divadlem směrem ke komplicovi, který na něj čekal s koňmi.Měl před svými pronásledovateli dostatečný náskok, jenže těsně před zídkou zakopl o kořen vinné révy, a to se mu stalo osudným. Pronásledovatelé ho dohonili a neprodleně zabili.

Mezitím v divadle Filipp II podlehl smrtícímu zranění, obklopen svými nejvěrnějšími. Mezi nimi byl i jeho syn Alexander, kterému podle legendy otec zemřel v náručí. Jakmile Filipp vydechl naposled, řečtí náčelníci a vznešení mužové okamžitě obklopili Alexandra a jako jeho osobní stráž ho doprovodili do blízké citadely. Jeho nástupnické právo nikdo nezpochybnil. Jiné jméno uchazeče o trůn ani nebylo vysloveno. Makedonským králem a dědicem všech Filippových držav se stal jeho syn Alexander.






V červnu roku 323 př. n. l. ubíhaly poslední dny Alexandrova života. Alexander se vrátil zpět do Babylonu, hlavního města své obrovské říše. Bylo mu 32 let. Za tu dobu prošel se svoji armádou půl světa a dobyl mnoho území, vedl svůj lid k vítězství proti největší armádě své doby, proti Peršanům.

V Babylonu začalo Alexandrovo onemocnění náhle, během oslav jeho vítězství. Král plánoval přípravy na nové kampaně a dobrodružství. Ačkoliv se cítil slabší, podnikal výpravy. Alexander však neměl tolik sil, aby bojoval s velkou horečkou. Brzy se rozneslo, že je král těžce nemocen. To vyvolalo u jeho spolubojovníků obavy. Nahrnuli se do paláce, Alexandra však již zastihli na sklonku jeho života. On nebyl schopen zvednou oči, pozdravit je. O několik hodin později Alexander Veliký umírá…

Moderní medicína stále diskutuje o příčinách Alexandrovy smrti. Lékařské zprávy ze starověkých pramenů jsou nedostačující. Příčinou smrti mohla být malárie, zápal plic, nebo dokonce jed kterým mohl být Alexander otráven.

Po smrti krále se rozpoutali boje o jeho trůn. Alexandrův syn se ještě nenarodil, a tak si jeho území postupně rozdělili jeho generálové a nejvěrnější spolubojovníci. Rozpoutali se mnohé občanské války a celé impérium se časem rozpadlo…